pátek 5. března 2021

Respirátor

 


Ano, takto posledních půl roku trávím minimálně 8h v práci.
S respirátorem na puse jsem se naučila mnoho věcí, dokonce i řídit auto, není to příjemné
je to unavující. Mám svou práci ráda, ale už tak nějak nemůžu.
Poslední měsíce jsou jen o tom, přijít z práce, najíst se, uvařit něco na další den a 
pak jít spát. Po víkendu bez respirátoru jsou první dny trochu očistec.
Jsem astmatik s chronickou rýmou a šíleně mě to vyčerpává.
Těším se na jaro a milovanou zahradu, ta mi vždy z mých trudnomyslných nálad pomohla.
Jsem unavená a smutná, chybí mi přátelé, muzika, sdílení.
Byli dny , kdy jsem musela z hygienických důvodů chodit i takhle:


Ale i přes to všechno jsem VDĚČNÁ.
Vděčná za život, který mám, za místo kde bydlím, za lidi, kteří mě drží nad vodou,
za zdraví a lásku, přátele . . . muziku, která duši pohladí, za slzy, které často tečou a 
odplaví tu bolest.
 Lidičky buďte vděční za to co máte a zkuste si to uvědomit.
Radujte se s každým záchvěvem přicházejícího jara.
Omlouvám se za dnešní příspěvek, ale někdy na mě ta bezmoc padne jak 
deka a nevím si s tím rady. Tak to berte jen jako takový výkřik do tmy.
Zase bude dobře, jak se říká :- D
" Jaký si to uděláš, takový to máš. "