úterý 27. října 2020

Karanténa den 5.

 

Karanténa den 5.

Včera večer v 21h mi na telefonu cinkla SMS. 

Vaše výsledky jsou NEGATIVNÍ na covid. 

Spadl mi kámen ze srdce. Bohužel to ale moji bolest hlavy nezmírnilo. 

Měla jsem radost, že jsem nic neroznesla dál, 

přeci jen v práci by to bylo hodně nemilé.

 Ráno jsem se probudila výjimečně bez bolesti 

a měla jsem chuť udělat dobrou snídani. 

Vychutnala jsem si jí a dopoledne jen tak proflákala, 

uvařila oběd a odpoledne se vrhla na zahradu. 

Hlava stále nebolela. Ostříhala keře, 

zasadila růže a jiné objednané rostlinky do nového prostoru, 

a ještě dala pod zem pár narcisů a lilii. 

To už mě ale hlavička začala trápit, tak jsem šla domů 

a chvilku si háčkovala. Bylo potřeba udělat další várku prášku 

do myčky a taky pracího prášku, tak jsem vše zamíchala, 

udělala rozkvas na chleba, dala umýt nádobí a prát prádlo a teď jdu odpočívat. 

Přemýšlela jsem z čeho mě neustále může bolet hlava, nemám v hlavě moc myšlenek, 

abych z toho měla tlaky, ale asi mi neudělala dobře 

ta lokální anestezie při trhání zubu, nejsem zvyklá na žádné léky, 

nevím,.





středa 21. října 2020

Karanténa den 3. a 4.

 

Den 3 a 4 v karanténě. 

Včera bylo stresující se dovolat k lékaři, 

celé dopoledne měl vyvěšeny telefon, má toho moc. 

Nakonec jsem žádanku dostala a na testech byla dnes ráno. 

Včera odpoledne bylo ve znamení 

sběru jablíček a jiných výpěstků. 

Večer mě přepadla velká bolest hlavy, která přetrvává i dnes. 

Takže dnes jen ležím a pospávám a piju bylinkový čaj. 


Ráno mi přišla nová úžasná sukně 



a bylinkový diář na příští rok. 



Zítra by měli být výsledky. 

Držte palce.

neděle 18. října 2020

Karanténa den druhý

 Včerejší víno mě zpomalilo a tak jsem se dneska jen tak poflakovala.

Koukala na seriál, háčkovala, dala vyprat jednu várku prádla, uvařila 

společně s manželem oběd pečené kuře s br. kaší, žádný velký vaření

 a pak se zase jen tak poflakovala.

Nic se mi  nechce.

Venku se začíná projasňovat obloha, zítra bych to tak viděla 

na lehčí práci na zahrádce. Dnes ale setrvávám v klidu, dáseň nebolí,

kašel a rýmu nemám, tak budu doufat že jsem v pořádku.



sobota 17. října 2020

Karanténa den první

Karanténa den 1.

Dělám jako by se nic nedělo, 

dnešek je pro mě normální sobota. 

To abych se nezbláznila a zachovala si duševní zdraví. 

Ráno jsem měla k snídani svou oblíbenou kávu a pak později palačinky, 

které si manžel dělal k snídani a nechal mi jich pár. 

Slila jsem si všemožné naložené věci, co mi zrály na okně, bylinnou tinkturu, 

naložené špendlíky na olivy, pampeliškové pupeny na kapary, 

rozlila do lahví kvasící bylinkové pivo a naložila eukalyptus do pálenky.

 K obědu jsme měli cmundu a já mezitím upekla štrůdl z posbíraných jablíček z naší zahrádky. 

Odpoledne udělala podzimní výzdobu oken 

a schovala muškáty, umyla v dešti jedno okno a dala sušit jablíčka. 

Vytáhla obří háček a při seriálu začala háčkovat obří dýni. A protože mě nebolí dáseň

 po včerejším trhání zubu, nalila jsem si sklenku 

vína a jdu relaxovat u Pane Bůh, tady Anna. 

Mějte vlídné dny a hlavně klid v duši.

P.S. v demižonu mi kvasí jablečné víno a v myčce se zavařuje mošt.














neděle 24. května 2020

Pozemské Nebe

Minulý víkend jsem zase byla konečně v Pozemském nebi.
Pokračovalo nám po 2 měsících přerušené studium 
kurzu Můj zelený ráj.
Bylo to úžasné setkání, už se nám po sobě vzájemně stýskalo, 
přeci jen 
nevidět se s spolustudujícími 2 měsíce bylo dlouhé.
No a neméně po naší skvělé lektorce Irence, která je opravdovou studnicí 
vědomostí, velikého rozhledu a pokory k okolnímu životu.
Jak jsme se shodly, jsme tam více méně jen ženy, je to
dobrá závislost, navštěvovat její kurzy, opravdu se po 
skončení těšíte na další a další setkávání.
No o zahradě Anastazie ani nemluvím, je to RÁJ na zemi, 
opravdu Pozemské nebe ve 
kterém se cítíte od první chvíle jako doma.
















sobota 23. května 2020

Stále jsem

Ahoj všichni obzvláště Iwko. :-D
Jsem stále na živu a naštěstí v kondici.
Byli to náročné 2 měsíce, ale ustála jsem to.
Nejvíce mi byla oporou moje milovaná zahrada.
Když bylo nejhůře, šla jsem do zahrady a sedla si na lavičku a jen tak
meditovala nebo zabořila ruce do hlíny a bylo po splínu.
V době nouzového stavu se více méně pro mě nic nezměnilo, jezdila jsem do práce, 
chodila na nákupy jednou za týden a víkendy trávila na zahradě.
Udělali jsme na ní hodně práce s manželem.
V práci to bylo náročnější, protože jsme byly převeleny do přímé péče,
kde kontakt s klienty naší sociální služby je intenzivnější :-D
Ale zatím jsme to zvládli.
A tady je pár foteček z milované zahrady. :-D
Jo a máme nový nábytek do pergoly, která ještě nestojí
a podařil se nám postavit od základu foliovník u slepiček.