čtvrtek 20. června 2019

Čas letí

Je to šílený jak ten čas letí. 
Květen a skoro celý červen kolem mě proběhl
ani nevím jak. Mám spoustu fotek, které mi připomínají
co se dělo, ale prostě neměla jsem zastavení.
Prolétla jsem těmito měsíci jak tajfun až včera mě zastavilo tělo samo.
Jojo, hlavně že to člověk ví, že je tělo moudré a neposlouchá jeho signály a
a jede nadoraz. Měla jsem minulý týden dovolenou, a nestíhala jsem.
V úterý mi padl na palec při úklidu vysavač, bylo to varování.
Zvolni děvče. nezvolnila jsem a tak se mi včera vyrazil
na patřičně blbých místech pásový opar.
A to už jsem musela zastavit.
Neschopenka, léky, odpočinek.
Jak jsem stará tak jsem hloupá, čekal mě víkend v rodném Krumlově
a v něm hora kamarádů a Slavnosti pětilisté růže.
Nic z toho nebude, prodloužená cikánská sukně zůstane
ve skříni a půjčená paruka poputuje zpátky ke kamarádce.
Příští víkend učinkování na Nočních prohlídkách v J.Hradci je 
také ohroženo. Najednou mám hodne času na přemýšlení,
odpočinek, zvolnění.
Zahrada je v plném květu, nádherná voňavá, máme štěstí, že aspoň jednou za
týden zaprší a tak vše krásně roste a dozrává.
Mohu si jí užít v plné kráse s kávou v ruce, ne s motyčkou
a rukavicemi.
Poučím se z toho??? Toť otázka.
Asi svůj naplněný diář proškrtám a zahrabu své ruce do 
voňavé hlíny, obklopím se pestrobarevnými květy a jen tak
 BUDU.

























2 komentáře:

  1. Aničko, nepotěším tě. Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že se nepoučíš. Já to taky neumím, i když se tělo hlásí. Teprve až mě začala upozorňovat moje nemocná hlava, na chvíli jsem zvolnila. Tak teď odpočívej a ať je ti brzy líp. Krásně si nafotila zahradu.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.