úterý 30. října 2018

Samhain


SAMHAIN – KELTSKÝ NOVÝ ROK

O této noci vyjíždí z hlubin posvátných vrchů vojska dávných bojovníků, kteří zahynuli při obraně země. Jenom během této noci můžete spatřit přízračný průvod těch nejstatečnějších hrdinů keltského světa, jak objíždí vrchol hory a poté, za naprostého ticha, vpluje opět dovnitř. Tito bojovníci, věčně spící v některých kopcích a horách, jsou připraveni - až bude zemi nejhůř - opět vzít své meče do rukou a bránit zemi proti vetřelcům. Tato legenda se nevztahuje jen k jedné z našich nejposvátnějších českých hor, Blaníku, ale i k asi dvaceti dalším kopcům v Čechách.“ Vladimír Šiška (Keltské svátky)

Měsíc, v němž se oslavuje Samhain, se v keltském jazyce nazývá samonios – období padání semen, času, kdy staré umírá a odchází, ale zároveň vzniká zárodek nového. V předvečer předcházejícího dne, 31. října, začínáme slavit svátek Samhain (Samon), Halloween, Hallow Eve, „Konec léta“ v křesťanské tradici Svátek všech svatých – pro Kelty ne možná nejbezstarostněji radostný, ale přesto jako nejdůležitější svátek oslavovaný a ctěný Nový rok.
V době Samhainu poznáváme mystérium smrti. Jsou otevřené brány mezi oběma světy, které se stýkají. Je to den znovunapojení na kmenové a rodinné předky a „řídící duchy“.

Samhain odpovídá Měsíci v Novu, tmě před svítáním, smrti před početím nového života, chaosu před zrozením nového světla. Počíná jím období klidu, odpovídající smrti v cyklu člověka, zimě ročního cyklu anebo nejhlubší tmě před narozením prvního náznaku světla v cyklu dne.

Tak jako se vnitřní bohatost a směřování každé kultury odráží ve všech jejích projevech a vyjádření včetně jazyka a písma, možná ještě mocnější obraz nacházíme ve vnímání času jednotlivých kultur, kmenů a národů. Pro Kelty byl právě tento čas koncem jednoho a začátkem nového roku, protože v jejich chápání byl právě každý konec počátkem nového: smrt byla součástí cyklu života – a proto právě ona umožňovala další život, nové zrození. Smrt jako podmínka nového života.

Všechny plodiny nesklizené z pole do Samhainu náležely duchům přírody. Neměly se sbírat i proto, že podle lidové moudrosti tradice (s výjimkou trnek) byly nedobré anebo dokonce jedovaté. Všechny polní a zahradní práce tak musely být hotovy právě do tohoto dne.

Noc před Samhainem, těchto dvanáct hodin, kdy léto končí, ale zima začíná doopravdy až následujícím dnem, bylo mezičasí, doba neurčitá, věčnost - magická doba, kdy neplatí zákony prostoru a času, kdy minulosti, přítomnost a budoucnost splývaly.

O Samhainu na chvíli vítězí tma nad světlem. V tuto dobu, jen jednou v roce, se prolíná náš svět se světem mrtvých. Jde o jednu ze dvou nocí roku (tou druhou je - v kole času naproti – Beltine), kdy se svět zjevného a skrytého stýkají nejvíce: brány se otevírají a stejně jako o Beltinu je možné vidět leccos, co o jiných nocích ne.

Samhain je nejkřehčím období roku, v němž je snadné pohlédnout do věčnosti a předvídat. Je to přechod mezi starým a novým – léty i světy, kdy jsou jakýkoli předěl a clona mezi nimi jen velmi slabé, pokud na tuto dobu nemizí úplně.

Samhain je oproti Beltinu ale svátkem konce – smrti – a oslavou předků, zatímco Beltine pouze čarovný, radostný a oslavoval nový život a životní sílu, samhain dokončení cyklu času, moudrost stáří a smrt. Zatímco o Beltinu jsou „Bohové na zemi“ a svou radost nacházejí i prostřednictvím rituálu svatby Země a Nebe, o Samhainu je jejich místo v podsvětí - a je to i čas jiných dávných rituálů- královských obětí.

Samhainový večer byl spojen i s pověrami a se strachem z nadpřirozených bytostí (nedoporučovalo se vycházet ven mimo čas strávený o ohňů). Z nich i jindy mezi Kelty panoval strach - anebo posvátná úcta? Oboje nacházelo svůj obraz v běžném životě:pozitivně vírou, že každý, i ten nejběžnější předmět i denní potřeby je svatý – má být posvěcen. Opačně ve strachu, že pokud tomu tak nebude, může být „použit“ opačnými silami.

Spojením mezi nemocí a démony (posedlostí) věnovaly pozornost všechny kultury, Kelty nevyjímaje, v dobách předkřesťanských stejně jako křesťanských:

Boží štít mě ochrání
Boží vojska mě uhájí
Před zlobou démonů
Před zlými čarami
Před krutým povětřím
Před jedním i mnohými
Kdo strojí úklady
V dáli i nablízku.“


Božstva

Bohyní uctívanou v tento den je Cailleach, jedna z podob velké Bohyně, té, jíž patří období zimy. Bohem její partner Dagda, velký otec, Veleučený - božský válečník a archetyp vůdce, vlastník kotle, z něhož může kmeni poskytnout uzdravení, nové síly, potravu.
Caileach – jedna ze tří (zastřených) tváří Bohyně (Morrigan), Velké královny dávající život, ale sklízející i smrt“, personifikace Země v období zimy, určeném k retro a introspekci období klidu.
Caileach doslova znamená ženu zastřenou (s kapucí nebo se závojem na hlavě). Podle pověstí se dokáže z ošklivé stařeny proměnit v překrásnou mladou dívku.
Právě ona utvářela krajinu Země: hory, kopce, jezera s ostrovy, pevninu, ale i dolmeny a menhiry („kameny jí vypadly ze zástěry"). Váže se ke keltské mateřské bohyni, v jejím aspektu staré, odumírající, a přece sbírající síly k novému životnímu cyklu.
Caileach je bohyně darující moudrost, a zjevující se podle pověstí občas u lože velkých králů a hrdinů. Spojovaná nejen se smrtí, ale i znovuzrozením a jako strážkyně kouzelného kotle (grálu?), v němž vařily kouzelné lektvary, propůjčující hrdinům nadpřirozené vlastnosti.
Říkalo se jí i Spirálová baba, Perinbaba, někdy Matka hor anebo jenom Stařena.

Zvyky

O Samhainu se jako o každém keltském svátku zapalují posvátné ohně: o Samhainu však zvláště proto, aby duše předků mohly navštívit svůj domov a ohřát se u ohně. Vzdává se jim čest a nabízí se jim pohostinnost. Dveře se nemají zamykat a má být připraveno více židlí.

Ohňů se zapaluje co nejvíce, aby duše nemusely dlouho bloudit.

Možná až později se vloudil do oslav pověrečný strach a doporučení nevycházet, protože v mezičasí mají velkou moc i bytosti ne zcela dobré…

V tuto noc anebo v některou z pěti dalších nocí se někdy spalovaly figuríny ze slámy a hadrů, které představovaly trápení, smutek, a všechny strasti uplynulého roku. Lidé se oblékali do bílého nebo nosili slaměné masky. Loutky představující staré bolesti rituálně pálili v ohních, aby očištění a oproštění od zátěže minulých trápení mohli začít další rok.

Období Samhainu je spojené s vyprávěním příběhů zvlášť o nadpřirozených bytostech a s samozřejmě i s věštbami. Jedním ze způsobů věštění spojených s tímto svátkem, bylo vhození označeného kamene do posvátného ohně. Druhý den se z polohy kamenů předpovídal osud jeho majitele. Odlévalo se olovo a jedla jablka a lískové ořechy.
Také to bylo období příprav na zimu.

Se Samhainem byly spojeny i hody - bylo zvykem porážet dobytek. Jeho maso sloužilo jako pokrm při hostinách, nebo se udilo a jinak upravovalo na zimu. Dalšími ohni, které tak hořely v tuto dobu byly „bone fires – ohně z kostí“, pozůstatků po hodech.

Jako o každém svátku, i o Samhainu se kolem ohně tančilo a skákalo přes něj.
Hořelo tedy více ohňů – ten posvátný, který byl však zároveň ohněm předků a ohněm očistným od starých bolestí – a „bone fires“.

Ráno, po zakokrhání kohouta, kdy nejpozději se již elfové, víly, malí lidé, čarodějnice a další bytosti musely vrátit do svých domovů a světů, se ohně, které se předtím nechaly vyhasnout, zapalovaly od posvátných hranic. Po polích se rozprašoval popel a okolo se nosily zapálené pochodně na ochranu půdy.

Podle některých pramenů byl Samhain rovněž obdobím obětí. Někteří autoři míní, že šlo o symbolické dary - různé rituální předměty i potraviny pokládané na oltář, mohlo jít ale i o lidské oběti – jak napovídají některé nálezy mnohde i z našich keltských oppid. Tím víc vyniká důležitost úrovně, k níž se obracíme: aby to bylo vždy to nejčistší světlo a nejvyšší úroveň, nikoli člověkem mnohdy vtvořené (a živené) nižší entity, pro něž není příznačné světlo, ale nejnižší lidské emoce.

Ještě jeden zvláštní rituál však musí být zmíněn právě v souvislosti se Samhainem: podle některých autorů mohlo právě v tuto dobu vykonáván starý rituál oběti krále. Oběť krále je stará jako samotná historie lidstva – alespoň ta, o které něco víme. Existují i keltské příběhy, v nichž často hrdinové a králové odcházejí ze života právě o Samhainu.

Byliny pro Samhain jsou divizna, dobromysl, dýně, jabloň, líska, pelyněk, šalvěj, zemědým, dub.

Období Samhainu můžeme využít především k introspekci, práci s odpuštěním a „úklidu“.

Nejsilněji vybízí právě k vyčištění a nápravě vztahů s předky a prokázání úcty nebo alespoň porozumění všem, od nichž čerpáme svoji sílu a kde hledáme své kořeny. Pozvěme tedy své předky - ať fyzické anebo duchovní (své učitele) - především k ohňům našich srdcí a navažme u nich a v nich očištěná a jasná, trvalá spojení.

zdroj fb Marie Jirková

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.