úterý 1. května 2018

Beltain

Keltský svátek Beltine




V měsíci vrby (15.4. - 12.5.) konečně vítězí jaro nad zimou a s ním nastupuje i teplejší počasí. Je to čas, kdy země rozkvétá, otvírá se, aby vydala nový život. Celá příroda, tedy i lidé, pociťuje vzrůstající příliv energie. Giamonios znamenal čas rašení. Vrba je strom Měsíce a životodárné vody. Byla považována za strom počátku a konce, za symbol věčného koloběhu bytí. Není snad jasným symbolem věčné obnovy života to, jak snadno ze zdánlivě mrtvého kmene vrby vyrazí na jaře mladé proutky, plné síly a života?
Snad nejznámějším a druhým nejdůležitějším keltským svátkem je jarní Beltine. Název se nepíše jen ve tvaru Beltine (Bel-tine), ale často také Beltene nebo Beltain, irsky Bell´tejn. První část slova bel znamená "jasný, zářící", tine označuje oheň. Takže jasný (zářící), ale také „očistný oheň“. Beltine se jako významný den objevuje v mnoha keltských pověstech, zejména v sáze o osídlování Irska – v tento den přistáli u zelených břehů lidé Partholónovi, Tuatha dé Dannan i Mílovi synové. Vpředvečer svátku byl též v koženém vaku nalezen slavný Taliesin.
Data vedlejších keltských svátků, připadající na jarní a podzimní rovnodennost a letní a zimní slunovrat šlo určit na základě pozorování nebeských těles poměrně přesně. Data hlavních svátků, mezi které patří i Beltine, jednoznačná nejsou. Kdo a podle čeho datum svátku určil? Zřejmě to byla jedna z povinností druidů. Postavení nebeských těles při tom mělo význam orientační, hlavní význam zřejmě měly skutečné děje v přírodě. Tak třeba Beltine mohl být slaven v okamžiku, kdy druid nalezl první kvítky na větvích hlohu. V současné době se slaví Beltine 1. května (svátek sám ovšem začíná večer 30. dubna) nebo, což se v našich poměrech praktikuje poměrně méně často, v den prvního úplňku ve znamení Býka.



Svátkem Beltine začíná v keltském kalendáři světlá polovina roku (větší slunce - an ghrian mor); pro většinu tvorů ta lepší, vždyť je to období tepla, růstu a sklizně. Světlá polovina roku předá vládu období tmy (menší slunce - an ghrian beag) až svátkem Samain. Teď začíná období tepla, plodnosti, vegetace - není tedy divu, že Beltine je svátek radostný. Jeho noc je třeba prozpívat a protančit, ale je to také doba očistných obřadů. Pro Kelty začíná čas Rohatého Boha a Paní ze Zelených Lesů. Právě nyní je ta nejvhodnější doba pro magii, pro zakládání lesních a zahradních svatyní. Teprve v dalších dnech začnou válečná tažení, dobytek bude třeba vyhnat na letní pastviny, osít pole, ale dnes je ještě čas na zábavu a veselí.



Nejdůležitějším atributem tohoto svátku byl samozřejmě posvátný oheň. V předvečer Beltinu se proto uhášely všechny ohně a na posvátném místě zapalovali druidové oheň hlavní. Ohně pálené na Beltine zbavovaly živé tvory všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období a zároveň jim dodat ochranu pro období nadcházející. Na pečlivě vybraném místě bylo nakresleno devět čtverců (posvátné číslo), z prostředního se odstranil drn a ve vzniklé prohlubni se připravila hranice z devíti druhů dřeva. Oheň zapaloval druid pomocí dubové třísky. Do zažehnutého ohně vhazovali lidé drobné obětiny bohům, z nichž je v této souvislosti nejvíce připomínán Belenus, bůh Slunce, který však měl na starosti také léčivá zřídla a věštectví. Oheň a zejména jeho dým byly považovány za očišťující a chránící zdraví po celý rok. Také proto se o Beltinu tančilo kolem ohňů a skákalo se přes ně. Mezi těmito posvátnými ohni či jejich dýmem se také prováděl dobytek, aby bylo zajištěno jeho zdraví a plodnost.
Noc patří ještě k vládě temnot, ale následující den již patří světlé polovině roku. Půlnoc je hranicí mezi dvěma polovinami roku. V noci je zapalována dvojice ohňů a předěl mezi nimi symbolizuje hranici mezi temnou a jasnou částí roku. Ohně ovšem neměly jen účel očistný, ale také ochranný. Noc toho dne patřila obyvatelům Jiného světa - vílám, elfům a dalším bytostem. Jejich moc v těchto dnech roste a poroste i nadále, až do letního slunovratu. A také proti nim měly ohně zapalované na návrších lidi a zvířata chránit; ochrannou funkci mají také větve jeřábu.
O Beltinu se vztyčovaly májky, symboly plodnosti, znázorňující spojení nebe se zemí. O půlnoci nasbíranými bylinami, větvičkami a květy se pak zdobil dům. Ráno mělo slunce spatřit dům ozdobený větvičkami cesmíny, hlohu a jeřábu. Mladé ženy a dívky si mohly u bohů vyprosit krásu tak, že si před svítáním ozdobily hlavu věncem z větviček jeřábu a na obličej nanesly kapky rosy z hlohových poupat. Kdo si chtěl zajistit štěstí, přivstal si ráno a sledoval východ slunce. Ten druidové navíc vítali zvláštními cviky, podobnými cvičení jogínů.
O Beltine se poprvé otevírají květy hlohu, jímž se tradičně zdobí májky. Věřilo se také, že tam, kde spolu rostou dub, jasan a hloh, je možné spatřit o beltinské noci skřítky. V tento den také lidé putovali ke vztyčeným kamenům, menhirům, které zde zanechaly kultury daleko starší než byla keltská civilizace. O Beltinu obcházeli menhiry a prosili za dobrou úrodu, poklepáváním lískovými proutky o kameny a jejich poléváním se zase „přivolával“ déšť. Konaly se úlitby strážním duchům stád a ochráncům bojovníků a pocestných. Také je prý dobré dát nějaké dary liškám, orlům a vranám, aby neškodili drůbeži. Trojí kruh kolem stojícího kamene, trocha mléka a chleba pro skřítky nebo mořský písek pro vodní duchy zajistí bohatou úrodu a úlovek. Bylo třeba také navštívit s dary ovocné stromy, zejména jabloně, pokládané za posvátné. Na Beltine byste také měli odměnit strážné duchy vašich domovů.


V den svátku Beltine prý Keltové losovali tak zvaného Zeleného krále. Ten vládl buď celý rok nebo do podzimního Samainu - či jen jednu noc. Na závěr své vlády si král vybral ze svého kmene pannu a tu učinil ženou. Beltine byl také svátkem milenců, kteří se tohoto večera vydávali do přírody, kde se vzájemně „zasvěcovali“. Zásnubní prstýnky tenkrát nebyly zvykem, ale stejný význam mělo vzájemné obdarování věncem z březového proutí. V tomto období se prý uzavírala zkušební manželství na "dobu určitou" - na rok a jeden den. Pokud svazek nefungoval, partneři se po tomto období postě rozešli. A určitě nepřekvapí, že svátek Imbolc, který je slaven o devět měsíců později, býval spojován s rozením dětí… Děti počaté na Beltine prý byly velmi šťastné. Z těch dob nám zřejmě zbyl zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem.





Noc ze 30. dubna na 1. května je také svátek i germánský - Valpružina noc. Valpurga byla saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Zajímavé je, že slovo Valpurga znamená staročesky čarodějnice. A další zajímavost - 30. duben je ve Španělsku a Portugalsku slaven jako svátek mrtvých.




Církev nazývá noc ze 30. dubna na 1. května nocí Filipojakubskou, na počest svátku apoštolů Filipa a Jakuba. Je tu však jistá nesrovnalost - svátek svatého Filipa a Jakuba totiž připadá až na 3. květen. Podle některých historiků však byl svátek na toto datum přesunut relativně nedávno. Po staletí se slavíval 1. května zřejmě proto, aby mocní světci chránili tento den před temnotou pohanských obřadů.
Během filipojakubské noci se měly čarodějnice slétat na kopcích a tam provozovat spolu se silami temnot nečisté, dokonce sexuální orgie. Čarodějným dopravním prostředkem bylo samozřejmě populární koště, na němž se létalo za pomoci magické masti, kterou si čarodějnice natíraly tělo, zejména oblast podpaždí, krku a břicha (tedy místa, kde jsou soustředěny mízní uzliny). Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá mim jiné z oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla. Za "letecké vize" v tomto případě může právě rulík zlomocný. Proti čarodějnicím se vrcholky kopců blokovaly pálenými ohni. Ty měly osvětlit co největší část krajiny a tím čarodějnicím překazit jejich plány. Kdyby snad nějaká čarodějnice na kopci u ohně přece jen přistála, mohla být okamžitě v ohni upálena; z toho také pochází dnešní tradice "pálení čarodejnic". Bylo také zvykem skákat přes žhavé uhlíky a tropit co největší hluk - čarodějnice se křiku a povyku bály a nepřiblížily se.



Je zajímavé porovnat původní význam a oslavy svátku s tím, co z něj udělala církev, bojující proti propojení lidí se zemí a přírodou a záměrně posilující strach a víru ve "zlé" čarodějnice. Původní oslavy svátku Beltine představovaly pro církev všechno, co se snažila potlačovat. Dokonce i zelenou barvu, kterou lidé dříve v tomto období oblékali na počest Matky Země, křesťanská církev označila jako nešťastnou, protože se snažila vymýtit vše, co jen trochu zavánělo tím, co považovala za sexuální nevázanost.


(zpracováno podle V. Šišky a z dalších zdrojů)
Zapůjčeno z FB od Marie Jirkové

2 komentáře:

  1. Aničko, zdravím vás. Čtu váš příspěvek a říkám si, odkud ta Anička to všechno ví? Je to tak krásně napsáno, jak výňatek z nějaké knihy. Na konci se dovím, že je to jen výňatek z knihy. Stejně vás to šlechtí, že jste so sem dala. Jsem zase o něco bohatší na duchu. Je to krásné počteníčko. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iwko, zdravííím, ráda šířím osvětu :-D

      Vymazat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.