čtvrtek 28. září 2017

středa 20. září 2017

Loučení se zahradou

Dnes jsem začala pomalu a jistě zazimovávat zahradu.
Zatím jen tu, před naším Štěbetáčím domečkem.
Uklidila jsem všechno nářadí, poslední nádoby s odkvetlými květinami,
obhlídla nově vysazený živý plot a pak si jen tak sedla
do trávy a užívala si poslední paprsky večerního slunce.
Poděkovala jsem v duchu své zahradě, za všechny ty dary co mi letos
 poskytla, za vlídnost, kterou mě vždy vítala a za 
trpělivost, kterou se mnou v létě měla, když jsem neměla čas zalít její
rostliny. Na klíně mi seděl kocour Ondřej a já si uvědomila, jak jsem vděčná, za 
tenhle život, za svůj dům, zahradu, kočky a hlavně za svého muže, který 
má svatou trpělivost a vůbec se skoro :-D nezlobí, když kupuji další a 
další rostliny do naší rajské zahrady.
Díky naší vlídné zahradě teď s vděkem popíjím báječný 
likér z čarovného bezu a v sušičce suším krásná jablka ze starých stromů,
které tu rostou už hodně let.
Snažím se celou svou bytostí naslouchat přírodě a období, které nastává,
a podle něj přizpůsobuji náš život,
život na malém městečku v samém srdci České Kanady.
Mějte příjemný podzimní čas.





úterý 19. září 2017

Pomocník

Dnes mi přišel PPL službou pomocník.
Odšťavňovač s mlýnkem na maso a na nudle v jednom.
Už jsme ho rovnou s manželem vyzkoušeli,
já si pochutnala na šťávě z mrkve a řepy a 
Honzík na šťávě z posledního rybízu, co zbyl na keři.
Těším se na příští sezonu sirupů a marmelád.



dokonce mi ladí i do barvy kuchyně a to bylo neplánované.
No a potěšení mi dělají zeleninové bedýnky z 
Vždy tam najdu něco zajímavého a při vyzvednutí
zeleniny i kolikrát radu, jak na kterou zeleninu.:-D



sobota 16. září 2017

Vzpomínky na mamku

Asi stárnu, nebo přicházím do let, neboť jsem při vytváření dnešního 
oběda, měla tak nostalgickou nálada, až mi slzy zamlžily pohled.
Při strouhání brambor na "návykové " halušky jsem si vzpomněla na mamku,
jak brambory na halušky strouhala na tom šíleně blbém struhadle, 
takové ty hvězdičky co
hodně řežou a chytají za vlákna umývací hadry
a jak to bylo náročné. A já ty halušky vždy snědla s takovou chutí, jako dneska.
Nedalo mi to na FB jsem poslala tento vzkaz :
"Mami koukej,dělám pravý slovensky bramborový halušky,
už jsem se stihla i říznout. "
( maminka byla z východního Slovenska) 
Na mamku jsem vzpomínala tento týden už několikrát :-D
To když jsem si uvědomila a konstatovala toto výkřikem na FB:

"Právě jsem konstatovala, že jako dítě a adolescent jsem nesnášela, když moje maminka cokoliv zavářela. Nechápala jsem proč musíme ty zas..ný okurky zavařovat a k čemu ty kompoty budou, když to nikdo nejí. Sekretář, který mi teď stojí v kuchyni toho byl plný. A teď? . . . . jsem jak šílená, nevím co dřív bych zavařila, na plotně bublají povidla, čeká mě čalamáda z cukety, chutney z dýně, nějakou tu šťávu už taky mám. Je to paradox, ale jsem šťastná že mě to baví a maminku tam nahoru, do nebe zdravím a omlouvám se. 

A kdyby to bylo jen to kuchtění a zavařování, ale i tu lásku k zahradě a květinkám mám po ní.
Měla vždy plný balkon kytiček a zahrádku, kterou jsme měli půjčenou, jak z partesu.
No prostě na mě dolehla trocha nostalgie a hlavně uvědomnění si,
že bychom naše rodiče neměli zatracovat, dokud nebudem v jejich věku.
Kdo ví, jak se budou chovat naše děti v našem zralém věku. :-D




Mamka s taťkou

čtvrtek 14. září 2017

Umění mého manžela

Kdo neviděl, neuvěří.
Při transportu našeho staronového záchodu se rozbilo
víko od napouštěcí nádrže.
Příští rok budeme rekonstruovat koupelnu, tak
jsme to moc neřešili.
A manžel se dnes naštval a udělal tenhle upgrade.


Hojnost podzimu . . . .

. . . . . budiž pochválena.
Ještě že mám dovolenou, mám potřebu dělat zásoby na zimu,
 tak zavařuji, sbírám, mrazím, konzervuji.


Kytičky u nás doma

Minulý týden to takhle hezky kvetlo.
Už ale sluníčka není tolik,
a venku je chladněji.
Poslední záchvěvy Babího léta. :-D

z tohodle košíku jsem udělala várku šťávy a Šnapsu.


pondělí 11. září 2017

Krumlov Jinak

O víkendu jsem jela do mého milovaného Krumlova.
Navštívili jsme s Honzíkem a milou návštěvou z Teplic, 
kupeckou osadu Krumbenowe.
V pivovarských zahradách se konal
veletrh pravěké a středověké kultury.
Kdo nezažil, neuvěří.
My byli svědkem posvátného rituálu 
Magie a sláva bronzových kovolitců (rituál z doby bronzové)
kde se odlíval kov.
Konalo se to už po několikáté a vždy to stojí za to.
Odkaz na fotky a podrobnosti ZDE.
Stihla jsem pár foteček pořídit, bylo mi ale tak trochu trapné něco 
fotit a zkazit tím nádhernou atmosféru co tam panovala :-D





kamarád Jiří George Chládek (lov doby kamenné)

George při napínání luku




Berte to jako pozvánku na příští rok,
a třeba se tam někdy potkáme.
P.S. Svatováclaské slavnosti v Krumlově taky stojí za zhlédnutí.

sobota 9. září 2017

Obal na Knihu

Včera mi poštou ranní pošťák donesl psaní . . . 
Psaní sice nee, ale přinesl mi knížku od 
Moc jsem se na ní těšila, protože blog Evy Francové sleduji už dlouho,
a její životní styl se mi líbí, ač nejsem vegan.
No a když jsem tak měla tu nádhernou knížku v rukách,
řekla jsem si, proč jí neušít kabátek.
Takže tak vznikl můj první obal na knihu.







tady jsou ty barvičky látek nejvěrnější

pátek 8. září 2017

Týden s Mayou

Už týden si užíváme její společnosti.
Toulavá Maya se nám po 2,5 měsících vrátila zpátky.
Minulý čtvrtek večer, jsem zaslechla známé plačtivé mňoukání.
Celou dobu, co kočička nebyla k nalezení, 
jsem při takovém zvuku zpozorněla.
Hledání jsme už vzdali a tak jsem tak nějak nedoufala.
Ale ve čtvrtek večer jsem se nemýlila.
Byla to ona, uličnice Maya, která mi ráno v posteli z lásky 
okusuje palce a paty u nohy.
Maya která má od narození zlomený konec ocásku, to od toho, jak jí 
manžel pomáhal na svět.
Maya, která když se vrátí z venku mňouká tak, jako by plakala
a hledala mě.
Maya, která zůstala hravým kotětem i když jsou jí už 2 roky.
Maya, která se od nás týden nehnula a šla ven jen na záchod.
Maya, která mi celý týden proležela večery na klíně a v noci
spala manželovi v nohách.
Vrátila se z toulek sice vyhládlá, ale v pořádku.
Jsem šťastná, že naše kočičí smečka má zase už 4 členy.