Anička z domečku

Jsem asi trapná už s tím Českokrumlovským betlémem, ale musím to sem dát. Dnes jsem si konečně mohla poslechnout záznam z letošního roku. 
Vloni když jsem stála s Monika Týna Brýdová v hledišti,
sice jsem věděla, že má v Betlémské kapele přítele, 
ale netušila, že jí letos uvidím stát jako anděla na výsostech. 
Někde za mnou v davu s úsměvem na rtech stál Rýša Mirasovej, 
netušíc že tam jsme, a já věděla, že až to skončí přivítám ho ve svém rodném městě.Tenkrát jsem si přála, aby příští rok už byl tam vepředu s ostatními našimi kamarády a a užíval si tuhle vánoční atmošku jako muzikant společně s naší Katka Šebková. Asi jsem byla hodná, protože oba moji kamarádi( troufám si říct přátelé) byli letos tam kde já nebyla, ale o to víc jsem si je ze záznamu užila. Díky za vyplněná přání.
Toto je můj dnešní večerní status na Facebooku. Nemohla jsem si pomoct. Z jedné strany mi bylo líto že jsem tam nemohla být,  ale z druhé strany jsem si chtěla udělat pohodu doma v klidu s manželem. Pohoda byla bohuže…

Manžel mi nainstaloval na okno mé pracovny krmítko. Ptáčci se pomalinku začínají učit na něj chodit. Mají asi nějaké vnitřní hodiny,  chodí ve stejný čas. :-D Mám radost, je co pozorovat.





Dneska u nás konečně nasněžilo. Sice jen trošku, ale přeci jen něco :-D

Užila jsem si den prací. Udělala jsem věci, které jsem poslední dny nestíhala.






Stihla jsem udělat i čerstvé sýry a upéct štolu, dozdobit domeček a povlíct čistě peřiny. Přesto všechno jsem si ještě poslechla dopoledne zajímavou přednášku na GoschaTV1. Prostě fajn tvořivý den.  A včera si užila i Zimní Slunovrat.


Zítra budu uklízet a pak koukat na pohádky :-D

Měsíc plný příprav na vánoce jsem přežila, tedy doufám, bez úhony. Zažila jsem toho spousty, jen jsem neměla čas o tom psát a fotit a pak jsem neměla  PC k dispozici jen pro sebe a dny jsou tak krátké . . . .  Takže pro dnešek pár foteček pro začátek a  snad s nadcházejícím volnem se vrhnu zase do psaní a popisování uplynulých dní či dní budoucích.

Minulý týden měli v Lidlu konvičku na překapávanou kávu. Už dlouho jsem po ní toužila, tak jsem si jí koupila. Je tak na jedno malé kafíčko, ale já si to kafe náležitě užívám. Když tam nandám naší Strmilovskou kávu, je mi  blaze na duši i na těle. :-D


Přeji krásný zbytek soboty a ještě hezčí neděli.

Včera večer jsem po dlouhé době kreslila. Tohle je jedna ze dvou mandal co jsem udělala.
Jmenuje se  Květina porozumění

Ach jo.

Je mi moc smutno.  Do folkového nebe dnes odešel člověk, který mě provázel celým životem. Díky jeho písničkám,   jsem si zamilovala folkovou muziku
a stal se ze mě folkáč tělem a hlavně duší. Odešla část mého mládí, která je spojena hlavně s mým tátou, který mě k tomuto člověku dovedl.
Je mi smutno asi tak, jako když odešla
Zuzka Navarová.
Vím lidé odcházejí, umírají, ale někteří z nich by měli mít právo
tu být s námi dýl, už jen proto, že jsou nezaměnitelní a jedineční.
Díky za všechny ty skvělé písničky, za nezaměnitelný hlas a
za to že jsi tu BYL.

"Pozdravuj tam nahoře, u nebeskýho báru a dej si

nějakýho toho panáka s těmi co jsem milovala. "


Wabi Daněk byl prostě jen jeden.
R.I.P. Wabi

Minulý víkend jsem byla za dcerou v Č.Krumlově. Má zraněnou ruku a měla chuť na drbáky a kachnu. Je pravda, že z předešlého víkendu mi u ní doma  zůstali klíče od našeho domu a manželovo bunda. Tak jsem se pro to ně vydala a přitom jí upekla kuře a popila pár lahví vína v její společnosti. :-D Ráno si došla prázdným mrazivým městem pro snídani a pořídila pár fotek.

Toto jsou fotky, které jsem vyfotila Honzíkovo( manželovo) mobilem. Byl to fascinující pohled, bohužel jsem nestihla vyfotit tu úžasnou a velice výraznou duhu, kterou jsme při téhle cestě měli za zády.

"Je zvláštní,jak může člověk prožívat den bez elektřiny.  Zjistila jsem,že mi to vlastně ani tolik nevadí  a tenhle den beru jako zastavení se a ponoření do svého nitra.  Dnes mě vaření a práce v kuchyni vysloveně baví.  Venku skučí vítr , doma praská oheň v kamnech  a já na klíně s kočkou obracím listy zajímavé knihy."
Ano toto jsem napsala jako svůj status na FB v neděli. Elektřinu nám zapnuli až včera ráno po mém odjezdu do práce. Uvědomila jsem si, jak se díky pokroku život zrychlil. V pondělí ráno, když manžel zatopil v kamnech, už to čekání na vařící vodu na kávu tak romantické nebylo. Spěchala jsem do práce, konečně po 3 týdnech doma. a voda si sakramentsky dávala na čas. Sprchovala jsem se po tmě a nevěděla, kde mám ručník  a málem si rozbila pusu, když jsem vylézala z postele. Přesto toto nedělní zastavení je pro mne stále velice příjemný zážitek, který si možná někdy zopakuji i bez vypnutí elektřiny, jen se  budu muset zásobit víc svíčkami a pitnou vodou, možná i nějakým tím záložn…