čtvrtek 17. listopadu 2016

17. listopadu 2016

Měla jsem dnes po několika letech v sociálních službách volno .
V mých vzpomínkách je tento den spojen s napětím
co bude, kam se situace v tehdejším ČSSR
bude ubírat.
Zda i naše učiliště bude ve stávce,
 až pojedu za několik dní složit učňovské zkoušky.
Tyto dny jsem prožívala v kuchyni, kde jsem si vydobila
 svůj koutek na spaní v našem maličkém 2 +1
 s nalepeným uchem na malém radiu
a nevěřila tomu, co se venku děje.
Bylo mi 17 let a měla jsem přísné rodiče,
kteří by mě určitě nepustili ven mezi dav toužící po svobodě.
Tak jsem byla doma, v Krumlově, v panelákovém bytě na sídlišti.
Taky jsem měla půl roku před svatbou
a můj milý byl 20km daleko,
telefon jsme tenkrát měli jen my, pevnou linku,
do dneška si pamatuji jeho číslo : 44 95 :-D
Dnes jsem v programu na ČT 1 pátrala po nějakých dokumentech z této doby.
Všude jen samé pohádky.
Tak jsem se po snídani přesunula do Ateliéru a 
šila tašky na zakázku.


Společnost mi dělali písničky Slávka Janouška,
které jsem v té době poslouchala.
Třeba tuhle :


No a nakonec, když jsem ušila 2 tašky, které je ještě třeba dokreslit,
 si na závěr volného dne dala 
skvělou zdravou večeři.
Salát s hruškou, vlaš.ořechy a kozím sýrem.
po x letech se mi povedla prostřižená kapsa.

chybí namalovat psí tlapka

dvě vnitřní kapsy

zdobeno vyšíváním



Byl to odpočinkový den.
Politice nerozumím, ale . . . 
Přála bych si, aby v čele našeho státu
stáli lidé, kteří to s naší maličkou a krásnou zemí
myslí dobře, a aby se nám tu mohlo žít dobře a v poklidu.
Vím zní to naivně, ale když si člověk přeje . . . . .
Mějte krásný pátek.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.