Dovolenkové stříhání a barvení (den devátý)

Ráno po kávě jsem se vyběhla potěšit zahradou v ranním oparu.
Udělal mi radost druhý ibišek, který taky úspěšně vykvetl.
Hlídala jsem pošťáka s vytouženým balíkem a on nepřijel.
Nejspíš přijede až zítra, to ale budu na cestě do rodného Krumlova.
Dopoledne jsem se točila kolem vaření, raději nic velkého nezačínala.
Chtěla jsem mít brzo uvařeno, abych o půl 12 vyrazila ke kadeřnici.
Vyslala jsem ke svým andělům přání, ať má na mě čas a ostříhá mě,
 v lepším případě i odbarví a obarví.
Přání se vyplnilo, nejen že mě krásně ostříhala, ale zase
jsme vymyslely tak kreativní věc, že jsem byla sama překvapena.
Mám v ofině dva odstíny zelené barvy a jednen odstín modré.
Modrá moc vidět není, ale až to poprvé umyju, určitě vykoukne.
Po třech hodinách u kadeřnice jsem jela do vedlejšího městečka,
měla jsem chuť na burčák, koupila cosi červeného
 a po příjezdu domů zjistila, ža ani po několika hodinách 
se s vylisovanou šťávou nic neděje, jen je příšerně sladká.
Přišlo značné zklamání.
Dala jsem se raději do šití nových šatů, 
z látky kterou jsem si nedávno přivezla z Č.Budějovic.
Na ramínku to vypadá jako barevný hadr, ale když si to vezmu na sebe,
 dostane to určitý plný tvar. :-D
Byla to docela fuška, ušít šaty bez střihu, aby seděly,
 jsem sice vyučená krejčová, 
ale pánská, tam jsme se tvarování šatů neučili :-D
Stala se mi dnes ještě jedna příhoda.
Sedla jsem za šicí stroj a najednou mi blesklo hlavou,
 že by můj šicí stroj měl stát na šicím stroji po mé mamince,
který jsem si nedavno přivezla z mého bytu po rodičích.
Znám ho celý život, vím jak se otvírají lehce šuplíčky
 a co se skrývá v zásuvce pod šicí deskou.
Vyhrkli mi slzy jako hrachy a půl hodiny jsem to musela rozdýchávat,
ta důvěrná vůně při otevření přihrádek, mi připoměla mojí mamku,
a já si uvědomila, že mi někdy přes všechny naše neshody moc chybí,
že bych jí moc ráda řekla, jak jsem šťastná a spokojená se svým Honzíkem.
A že může tam nahoře v nebi klidné odpočívat, protože je o mě dobře postaráno.
No nic tohle vyprávění o mém bývalém životě,
 by někdy zasloužilo dát na papír a vydat knižně,bylo to často výživné,
 třeba se to jednou zadaří :-D







lehká snídaně

byla z ní polévka alá orient, jen než jsem jí stihla nafotit, byla snězená


vyholené vlnovky

červené cosi



milovaná Maya za mnou chodí jak pejsek.

krásná divočina

vzpomínky na dětství

šuplík plný tajemství



Komentáře

  1. Aničko, hezký kreativní účes. Užívej si hezkého života.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. děkuji, jsem co se týká účesů divoška, prostě blázen :-D

      Smazat

Okomentovat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nedělní povyražení

Pozemské Nebe