úterý 13. září 2016

Dovolenkové stříhání a barvení (den devátý)

Ráno po kávě jsem se vyběhla potěšit zahradou v ranním oparu.
Udělal mi radost druhý ibišek, který taky úspěšně vykvetl.
Hlídala jsem pošťáka s vytouženým balíkem a on nepřijel.
Nejspíš přijede až zítra, to ale budu na cestě do rodného Krumlova.
Dopoledne jsem se točila kolem vaření, raději nic velkého nezačínala.
Chtěla jsem mít brzo uvařeno, abych o půl 12 vyrazila ke kadeřnici.
Vyslala jsem ke svým andělům přání, ať má na mě čas a ostříhá mě,
 v lepším případě i odbarví a obarví.
Přání se vyplnilo, nejen že mě krásně ostříhala, ale zase
jsme vymyslely tak kreativní věc, že jsem byla sama překvapena.
Mám v ofině dva odstíny zelené barvy a jednen odstín modré.
Modrá moc vidět není, ale až to poprvé umyju, určitě vykoukne.
Po třech hodinách u kadeřnice jsem jela do vedlejšího městečka,
měla jsem chuť na burčák, koupila cosi červeného
 a po příjezdu domů zjistila, ža ani po několika hodinách 
se s vylisovanou šťávou nic neděje, jen je příšerně sladká.
Přišlo značné zklamání.
Dala jsem se raději do šití nových šatů, 
z látky kterou jsem si nedávno přivezla z Č.Budějovic.
Na ramínku to vypadá jako barevný hadr, ale když si to vezmu na sebe,
 dostane to určitý plný tvar. :-D
Byla to docela fuška, ušít šaty bez střihu, aby seděly,
 jsem sice vyučená krejčová, 
ale pánská, tam jsme se tvarování šatů neučili :-D
Stala se mi dnes ještě jedna příhoda.
Sedla jsem za šicí stroj a najednou mi blesklo hlavou,
 že by můj šicí stroj měl stát na šicím stroji po mé mamince,
který jsem si nedavno přivezla z mého bytu po rodičích.
Znám ho celý život, vím jak se otvírají lehce šuplíčky
 a co se skrývá v zásuvce pod šicí deskou.
Vyhrkli mi slzy jako hrachy a půl hodiny jsem to musela rozdýchávat,
ta důvěrná vůně při otevření přihrádek, mi připoměla mojí mamku,
a já si uvědomila, že mi někdy přes všechny naše neshody moc chybí,
že bych jí moc ráda řekla, jak jsem šťastná a spokojená se svým Honzíkem.
A že může tam nahoře v nebi klidné odpočívat, protože je o mě dobře postaráno.
No nic tohle vyprávění o mém bývalém životě,
 by někdy zasloužilo dát na papír a vydat knižně,bylo to často výživné,
 třeba se to jednou zadaří :-D







lehká snídaně

byla z ní polévka alá orient, jen než jsem jí stihla nafotit, byla snězená


vyholené vlnovky

červené cosi



milovaná Maya za mnou chodí jak pejsek.

krásná divočina

vzpomínky na dětství

šuplík plný tajemství



2 komentáře:

  1. Aničko, hezký kreativní účes. Užívej si hezkého života.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji, jsem co se týká účesů divoška, prostě blázen :-D

      Vymazat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.