Anička z domečku

Včera jsme celý den byli s Honzíkem na  Jindřichohradeckém zámku. Ne jako návštěvníci, nýbrž jako součást rytířského ležení. Manžel řezbařil a já vykládala karty. Celodenní pobyt na sluníčku mě tak zmohl, že dnes pouze odpočívám a relaxuji. Jsem ráda že se sluníčko schovalo za mraky a poprchává. Jak se říká čeho je moc, toho je příliš. V pátek jsem ještě stihla ušít Honzíkovi  dobovou košily.

Jen tak jsem se prošla  s košíčkem a  miskou po zahradě.

Skvělé, sláva, paráda, už jí mám doma a šije jako blázen. Nechala jsem si opravit můj milovaný šicí stroj. Viz umření TADY. Mám s mojí Veritaskou blízký vztah, přeci jen 26 let společného života, kdy se mnou brázdila po městech jihočeských, stěhovala se z jednoho bytu do druhého, ušila nespočet věcí, včetně nového potahu na dětskou kárku a stropní výztuhy na našem autě, no prostě je zpátky. Kompletně vygenerálkovaná, za nějakých plus mínus 2000kč. Při převzetí mi v prodejně řekli, že se oprava vyplatila, protože stroj v téhle kvalitě by stál kolem 20 000kč. Jeli jsme pro něj s Honzíkem do Budějovic, ráno to vypadalo na zamračený den, i Strmilov nám někdo schoval . . . :-D Ale v poledne při příjezdu domů svítilo tak sluníčko,  že jsem dostala chuť na jedno orošené pivečko. Doma po odpočinku sedla za stroj, ušila si halenu na sobotu, jedeme na slavnosti do Jindřichova Hradce. Budu tam v rytířské ležení klasicky jako kartářka. Stroj šil jak jedna báseň  a tak jsem k večeru stihla udělat…

Už mi přišla. Díky Zuzu z blogu Na kopečku je doma. Sice zatím leží u PC, protože na ní nemám čas,  přišla včera dopoledne, kdy jsem startovala do práce , večer po konzertě Tomáše Kočka jsem byla tak unavená, že jsem málem usla za volantem  a dneska mažu do práce a začíná mi 2 denní pracovní maraton. Klasicky 12h směny v práci. Takže zase nic. Nebude to ale trvat dlouho a víkendy už budu mít zase  volné, ale o tom až příště. mějte krásný víkend. Já se těším na pondělí :-D

Tak jsem si jí konečně koupila a dneska pořádně užila. Bylo to fajn odpoledne, odpočinula jsem si  a manželovi stihla přichystat skvělou grilovanou večeři.

Snažím se náš Štěbetáčí domeček zahalit do květin. Už od brzkého jara nakupuji a sázím a sázím, nejen  kytičky do truhlíků. Trvalky co jsem si pořídila moc výrazné ještě nejsou,  ale těším se že za rok, dva to bude víc vidět. Mám ráda náš dům a ráda se do něj vracím. Těším se až jednou bude mít dům jinou barvu fasády, jiná okna, která se při mytí nebudou loupat,  jiný plot . . . .atd.  Žije se nám v něm dobře, i když není ukázkový,  ale vše má svůj čas. Letos nás čeká rekonstrukce topení,  takže tím začínáme rekonstruovat domeček, který jsme si letos v lednu koupili. Sice tu bydlíme déle, ale dům nebyl náš, tak jsme v něm jen žili. Nemělo smysl do něj investovat, nevěděli jsme jak to bude. Před dvěma lety jsem začala zahradou, i s tím, že kdyby koupě nedopadla, nechám tu budoucím majitelum kousek sebe. Naštěstí jsme se dohodli s majitelkami, a vloni na podzim podepsali smlouvu, vyřídili úvěr a v lednu nám přišlo oznámení z katastru. Takže pomalinku opravujeme, přestěhováváme a buduje…

Dnes to u nás doma voní bylinkami. Sklidila jsem bylinky a dala je sušit. A taky se mi povedlo zvelebit a osázet další kousek zahrádky. Zasadila jsem šantu, jarmanku, dlužichu, šalvěj hajní, sléz a ožanku. Mám z toho radost.

Vysloveně jsem si ho užila. Pátek na Folkové růži v J.Hradci, hned po práci hurá za muzikou. Potkala jsem tam kamarády (hudebníky) a krásně se naladila na večer. Přesouvali jsme se se Štěbetáčkem do Krumlova. Dlouho jsme nebyli v naší domovské hospůdce Šnek. Dooslavila jsem tam uplynulé narozeniny s kamarády, zazpívala a popila a dostala dárečky.
Ráno bylo trošku krušné, šli jsme spát dlouho po půlnoci,  doma nic k snídani, tak jsme vyrazili na nákup a posnídali na zámku. Pak vzhůru k zámecké zahradě a k zahradě Kouzelných bylinek. Byli jsme tam brzo, bylo ještě zavřeno, takže to byla jen taková obchůzka kolem,  ale i tak to stálo za to. Tam nahoře v polích je to, jakoby se zastavil čas. Dole ve městě blázinec a kopice cizinců,  u Dubíku klid a mír.  Měla jsem pocit, že snad slyším zrát obilí. Když jsme sešli zpátky do města, rychle jsme prchali z toho davu,  klid a pohodu jsme našli v Klášterech,  které jsou od podzimu loňského roku zrekonstruovány. Nádhera, polední kávička s domácí…

Slet událostí předešlých dní byl věru záživný a plný emocí. Měla jsem narozeniny. . . .  Bohužel jsem celý den byla v práci . . .  S Honzíkem jsme to oslavili večeří v úžasné hospůdce Na kovárně v Mrákotíně. . . . Dala si " Obecního smraďocha" a musela k tomu pít nealko, byla jsem tam totiž jako řidička. Byla jsem na své narozeniny naštvaná, chtěla jsem je vyškrtnout z kalendáře, nikdy totiž nedostávám na své narozeniny kytku, protože je to na státní svátek . . .  Nakonec jsem dostala kytky 3 a krásné, slunečnice, které bytostně miluji. . . . Víno jsem si dala až za pár dní doma a sama, Honzík nepije. . .  O tom co bylo dál zase příště :-D P.S. Upekla jsem po dlouhé době chleba.

A ještě stromy a keře. :-D Vím musela bych mít asi nafukovací zahradu,  ale máme jí relativně velkou :-D















a ještě Katalpa,  která roste v Hradci u spořitelny.