. . . . to bude.
Ráno vysvitlo slunce a kytičky se začaly hřát v jeho svitu.
Otevřela jsem okna u Štěbetáčího domečku
a nechala dovnitř proudit voňavý jarní vzduch.
Když Honzík odjel k zákazníkovi na vyřezávání,
dala jsem se do šití dalších batohů.
Najednou rána, prásk, zakouřilo se z mé milované
Veritasky a byl konec.
Odporoučela se do věčných lovišť.
Jsem z toho zdrcená, sloužila mi dlouhých 25 let bez velkých oprav,
jen mi před 2 lety vyhořel
pedál.
Oplakala jsem jí, rozbalila starou Ladovku,
něco málo ušila a zasedám k PC a jdu hledat vhodnou náhradu.
Je mi smutno.
Mějte se líp než já. :-D
Chápu, rozumím, moje veritaska má 35 let, zatím ji mám stále na jejím místě, ale doma už se zabydlel stroj nový. Přeji šťastnou ruku ve výběru :o) Jana
OdpovědětSmazatKrásný výhled z okna. Toho stroje je škoda, ale je pravda, že má asi odslouženo. Dobrý výběr přeju. M.
OdpovědětSmazatZkusím nechat převinout motor. Nechci jí hned házet do šrotu :-D
SmazatNádherná barva tulipánů :)
OdpovědětSmazatTy jsem vvloni dostala od nevlastní dcery, mám z nich taky veeelikou radost. :-D
Smazat