Zdálo se hezký den . . .

. . . . to bude. 

Ráno vysvitlo slunce a kytičky se začaly hřát v jeho svitu.

Otevřela jsem okna u Štěbetáčího domečku

 a nechala dovnitř proudit voňavý jarní vzduch.

Když Honzík odjel k zákazníkovi na vyřezávání, 

dala jsem se do šití dalších batohů.

Najednou rána, prásk, zakouřilo se z mé milované 

Veritasky a byl konec.

Odporoučela se do věčných lovišť.

Jsem z toho zdrcená, sloužila mi dlouhých 25 let bez velkých oprav,

 jen mi před 2 lety vyhořel

pedál. 

Oplakala jsem jí, rozbalila starou Ladovku,

 něco málo ušila a zasedám k PC a jdu hledat vhodnou náhradu.

Je mi smutno.

Mějte se líp než já. :-D