čtvrtek 11. února 2016

Víkend O 106

Blíží se víkend, a já se na něj netěším, bude pracovní.
Co mě ale těší je náádherná vzpomínka na minulý víkend, 
který jsem společně s mým milovaným mužem trávila v rodném městě.
Do Českého Krumlova jezdíme tak jednou za 6 týdnů, 
přeci jen mám tam dceru a oblíbenou hospůdku.
Tohle byl ale jiný výlet, byl to výlet za přáteli, 
které spojuje láska k městu, ke krásné muzice
 a hlavně je to parta bláznů, kteří se mají navzájem moc rádi 
a dokáží si společně užít ty vzácné chvíle,
 které jsou plné smíchu, někdy i slziček, krásných slov a muziky.
Človíček je po takovém setkání pár dní jak praštěný 
a nechápe realitu všedních dní, 
která umí být pěkně krutá,
 další dny s úsměvem na rtech vzpomíná na zážitky a milé lidičky
 a z té nádherné energie čerpá pár týdnů energii do dalšího bytí.
Jsem moc šťastná, že patřím do této party vzácných lidí. 
Vídáme se parkrát do roka, ta setkání jsou tak intenzivní, že kolikrát jde mráz po zádech.
Většinou se setkáváme na milovaném Březníku, 
klidném a pohodovém místě mezi lesy u Oslavky.
 Je to jen jednou či dvakrát do roka, a protože je to málo, 
snažili jsme se ale tyto kamarády nasměrovat
 do našeho nádherného mystického městečka,
 jakým je Český Krumlov. 
Píšu městečka, protože pro nás rodilé krumlováky
 je to maloměsto, kde se navzájem známe a rádi potkáváme, třeba v oblíbené hospůdce, 
kde se hrává až do rána.
Ale abych se tak trošku dostala k náplni uplynulého víkendu.
Stihli jsme oslavit několikery narozeniny, z nichž 3 oslavenkyně slaví v jeden den.





Takhle umíme hrát a zpívat. :-D


Pak zajít do retro hospody na retro oběd,


 odtud vyrazit na narvané otáčko,na představení Noc na K,



Video ZDE


 ani tam si naše bránice neodpočinula. 
Pak pár hodin spánku a zase zpívat a hrát.



Loučení bylo těžké a
 z krásně předjarního Krumlova se ani jednomu z nás nechtělo.
Použité fotky jsou od Veru Neru, díky. :-D

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.