První adventní víkend (29.11.2015)

-
Po pracovním týdnu jsem se po dovolené zase vrhla do tvoření.
 Blíží se vánoce a tak jsem se snažila do našeho domečku
 přivést trošku slavnostní atmosféry.








 Už jsem si upekla i první cukroví, perníčky. :-D



 V sobotu jsme si s Honzíkem dali smaženou rybu a br.salát.







No a mísa v chodbě čeká na vánoční cukroví pro hosty co k nám přijdou.

Komentáře

Okomentovat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nedělní povyražení

-
Obrázek
To vám takhle ve čtvrtek v době karantény zavolají

ze skvělé francouzské restaurace Bistrot de papa, 

že u nich máte rezervovaný stůl na neděli. 

A protože je situace taková, jaká je, 

nabídnou vám dovážku jejich KPZ jídla až domů. 

No odmítněte, když jste měli rezervaci už 2 měsice. 

Nakonec jsme si pro jídlo dojeli a udělali si skvělý mini výlet. 

Jen ze všeho nezešílet.











ČTI DÁL → →

Karanténa

-
Obrázek
Probudila jsem se do úterního rána, do rána které je bez slunce. Nemusím do práce, mám dovolenou, ne vynucenou ale naplánovanou dlouho  před tím než vypukla tahle pohroma. Nějak si jí nedokážu užít. Padl na mě smutek, nechce se mi nic. Pracovat na zahrádce, vařit, šít, plést, dělat knížky, prostě věci který miluji. Jsem doma v bezpečí, máme nakoupeno, zdroj tepla, pohodu, milující kočky, snášející slepičky, ale vše jen zdánlivé. Možná je to tím, že mám čas sledovat internet, kde není nic hezkého, pro pohlazení duše.


Pustila jsem si k tomuto psaní milované Kameloty a najednou se mi do očí nahrnuly slzy. Ano muzika je ta pravá potrava pro duši která se začala bát co bude dál. Nevím co se semnou stalo, s člověkem, který věří na sílu  vesmíru a pomoc z duchovních sfér. Vím že mi zajistí zdraví kladný životní postoj, ne strachy a obavy, ale nějak to dneska na mě padlo. Así budu muset vyrazit ven na procházku do okolních lesů, kde si uvědomím, že život v přírodě jde stále dál a síla přichá…
ČTI DÁL → →