Včera byl divný den.
Nevím co se stalo, ale padla na mě hluboká deprese,
měla jsem pocit, že mi v životě něco uniká, že jsem
se od některých věcí, přestěhováním do Strmilova
odstřihla, a hlavně jsem měla nepředstavitelnou touhu
něco v mém životě změnit a byla jsem zoufalá.
Celý den se nesl v duchu naštvanosti, nenálady, no prostě hnus.
Snažila jsem se něco dělat, aby ta beznaděj nebyla tak šílená,
ale práce mě netěšila. Na manžela jsem byla nepříjemná,
na sebe naštvaná. Závěr dne vypadal ze začátku taky zoufalý.
Nic co by se nedalo zvládnout, ba naopak,
byla to banalita, ale člověk v takové naladě
vidí i banální nepovedené věci jako katastrofu.
Naštěstí jsme tuhle hnusnou náladu prolomili, dojeli si na dobou večeři
a doma se pak těšili ze
zakoupeného světýlka jak malé děti.
Sklenička ginu s tonikem rozveselila naše tváře a připoměla nám dávné doby,
kdy jsme si tuhle dobrotu
dávali při posezení s přáteli.
 |
| rodí se nový den |
 |
| kostelík schovaný v mlze, máme i Strmilovský Karlštejn |
 |
| Honzíkovo betlém |
 |
| můj první quiche |
 |
| nové vzory na tašky |
 |
| lízátko jsme dostali při odchodu z Kovárny |
 |
| střapatý světýlko měnící barvy |
Naštěstí dnes už bylo líp a zvládla jsem přípravu na zítřejší silvestr.
