Stránky

neděle 1. února 2015

Putování za Stromem

Několik dní před víkendem, jsme se s manželem rozhodli, 
že si půjdeme pročistit hlavu 
a vyjdeme si na procházku. 
Přála jsem si navštívit jeden strom za naším městečkem. 
Objevila jsem ho náhodou v létě
 a ihned mě zaujal svou majestátností.
Nádherná koruna sahala až dolů,
  člověk by se v jejích útrobách nádherně schoval. 
Nádherné místo na přemýšlení, 
meditování a útěk před realitou.
 Záviděla jsem své dceři, že má "svůj strom", 
ke kterému chodívá se svými nejmilejšími. 
Teď už i já mám svůj strom,
kam ráda zajdu, 
až budu potřebovat být sama se sebou.




Však mi víme, proč strom nazýváme symbolem života.
Milenci stromy vyhledávají, aby si v jejich stínu šeptali o lásce,
unavení človíčkové se tak rádi natáhnou do jejich stínu a pozorují nebe, probleskující mezi větvemi,
děti v jejich korunách nacházejí druhý domov, houpají se ve větvích,
mají v husté zeleni stromu své úkryty a schovávačky.
Mnozí z nás přicházejí ke stromu, aby ho objali
a nechali své tělo prostoupit pradávnou životadárnou energií.
A někdy, někde se stává,že přijde člověk a v zoufalství přehodí provaz přes nejbližší větev
a svůj život tak dobrovolně ukončí.
Strom mu mlčky poskytne i tuto službu, protože jeho se přece nikdo na nic neptá.
Je prostě symbolem, zasahujícím do tří rovin našeho bytí -
korunu má v oblacích, kmen v reálném světě a kořeny se snaží dotknout srdce naší planety. . .

Z knihy "Směju se a (ne)pláču"
od Tatiany Kejvalové








Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.