Ráno bylo kruté.
Když takhle člověk přijde kolem půl deváté večer domů a ráno má vstávat v 4.30, není člověku nejlépe.
K snídani jsem si udělala proto normální kávu slazenou fruktózou
a sojové mlíčko do toho.
Do práce si nachystala kiwi, banán, mandle, skořici a med.
Těšila jsem se na tuhle snídani, je skvělá.
Na svačinu sušená jablíčka,
Která jsme nasušili s Honzíkem na podzim.
A k tomu jahůdky, byly sice voňavé,
ale není nad sladkou jahodu z vlastní zahrádky.
Z předešlého dne jsem měla připravenou směs špenátu a lilku,
večer si uvařila těstoviny a bylo jídlo na světě.
V práci jsem slíbila klientkám, které mám na starosti,
že s nimi půjdu na kávu a chlebíček.
Ani nevíte, jak mi bylo, když jsem si nemohla dát chlebíček.
Opravdu ta chuťová krize je horší a horší, ale ne na sladké, ale na slané pochoutky a tuhle chuť mi bohužel nezaženou sýry.
Takže jsem naštěstí zase vydržela a těšila se domů. Musela jsem ale napřed nakoupit na příští dny, jedeme totiž pryč za kamarády na víkend.
Je to docela honička, navařit na několik dní a přitom na nic nezapomenout.
Do toho mi volal manžel, že nám utekla Eliška, že už nejspíš umí prolézat dvířky pro kocoury a schovala se do sousedního přes zimu neobydleného domečku.
Takže s hlavou někde jinde jsem jela nakoupit.
Přijela jsem domů a Elinda nikde,
Honzík musel odjet do práce a neměl čas jí hledat.
Začala jsem vařit, ale nebyla jsem klidná, bála jsem se o ní.
Naštěstí mě napadlo podívat se k sousedům,
našla jsem jí zalezlou vystrašenou v hranici dřeva.
Uličnice jedna.
Takže jsem se s volnou hlavou dala do vaření na dny příští.
K večeři jsem si uvařila hráškovou polévku,
neměla jsem do ní Bazalkové pesto a máslo, ale i tak chutnala.
Polévku jsem vypila a šla si na chvilku spočinout k Ulici.
Počkala na manžela a šla spokojeně spát,
neb ráno ZASE vstávám v 4.30h.
Takže vzhůru do dalšího dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.