Stránky

sobota 17. ledna 2015

Pohádka

Kdysi za dávných časů žil v jedné vesnici hospodář jménem Adam
se svou ženou Evou. Pracovali na svém malém hospodářství, orali
půdu, tkali plátno a žili spolu celkem spokojeně. Jejich práce však
byla velice těžká, museli pracovat od slunka do slunka. Proto, když
se jim narodil syn Tomáš, rozhodl se Adam, že ze svého syna
vychová skutečně tvrdého chlapa, takového, který se do tohoto
těžkého prostředí dobře hodí.

Jak se rozhodl, tak také jednal. Chlapec musel odmalička těžce
pracovat a dodržovat otcův přísný režim. Často se stávalo, že musel
uprostřed hry opustit své kamarády a jít vyplnit otcův příkaz. Evě
Adam nařídil, aby se s chlapcem zbytečně nemazlila. Aby z něj
vyrostl skutečně tvrdý chlap. Ale Eva si vždy našla nějaký způsob,
jak dát Tomášovi najevo svou lásku. Tomáš její lásku a oporu cítil,
obzvlášť když si k němu večer před spaním sedla, hladila jej a
vyprávěla mu.

Jak šel čas, Adam a Eva stárli a ubývalo jim sil.
Zato z Tomáše vyrostl silný a pracovitý mladý muž.

Jednou na jaře matka náhle onemocněla. Přijel lékař z města,
matku vyšetřil, ale poradit ani pomoci neuměl. Tomáš viděl maminku,
jak je den ode dne slabší a slabší. Jako by z ní život unikal. Rozhodl
se zajít do vedlejší vsi pro babku kořenářku. Ta však také neuměla
pomoci.

Nešťastný Tomáš hledal pomoc po celém kraji, až mu kdosi řekl o
starém mudrci, který prý již mnoho let žije sám někde vysoko v
 horách.

Mnoho dní putoval Tomáš po horských hřebenech, všude se
vyptával, ale kde žije mudrc, mu nikdo nedokázal říci. Zoufalí seděl
na úpatí jedné hory, držel si hlavu v dlaních a vzpomínal na
nemocnou maminku. Celým srdcem si přál vidět ji znovu veselou a
zdravou. Jeho prosící srdce toužilo najít pro maminku pomoc. Už
skoro ztrácel naději, když tu najednou vzhlédl a uviděl před sebou stát
starého mudrce, kterého hledal.

Stařec se na Tomáše usmál a povídá: ,,Odpověď na tvoji otázku je
velice prostá.“

Překvapený Tomáš odporoval: ,,Vždyť já jsem ti ještě žádnou
otázku nepoložil.“

„Že ne? Opakuješ si ji v duchu po celou dobu, co je tvoje matka
nemocná. Tak tedy poslouchej chlapče. Tvoje matka potřebuje balzám
na duši, protože s tvým otcem zažila příliš mnoho těžké práce, ale
příliš málo lásky a štěstí. Proto její duše churaví.“

Tomáš se zajíkavě zeptal: ,,Co je to za balzám na duši, kde jej
mohu sehnat a kolik stojí?“

Stařec se na Tomáše vlídně usmál a všechno kolem jako by se
najednou rozzářilo.

,,Pojď ke mně blíž, já ti ten balzám dám.“

Chlapec vstal a přistoupil k mudrci. Ten jej na chvíli pevně objal.
Tomáš pocítil štěstí láskyplné náruče a slyšel, jak mu stařec říká:

,,Víš, každý tomu říká jinak. Jeden balzám na duši, jiný objetí, v
 některých krajích tomu říkají chlupáč. Ale na názvu vůbec nezáleží.
Důležité je, že je to ten správný lék na nemocnou duši. Až se vrátíš
domů, používej jej tak, jak ti napoví tvé laskavé srdce.“

S těmito slovy odešel mudrc zpět do hor.
Tomáš se vrátil domů a první co udělal, bylo, že pevně objal svoji
maminku. A znovu při tom pocítil ten krásný, opojný pocit, stejný
jako když jej objímal v horách mudrc. Tomáš pochopil, že i když
dává, tak také zároveň mnoho dostává.

Když viděl, že maminka vysloveně pookřála, bylo pro něj
potěšením ji obejmout několikrát denně. Matka očividně ožila a
během několika dnů byla zase zdravá a plná síly.

Zpráva o Evině uzdravení se rychle rozlétla po celé vesnici.
Všichni se začali chodit ptát, jak to, že se Eva tak rychle uzdravila.
Tomáš všem vyprávěl o mudrci, o balzámu na duši, o tom, jaké to
bylo, když jej mudrc objal. A protože byl přesvědčen, že kdekdo má
nějakou, byť jen maličkou bolístku na duši, tak každého objal.

Všem také vysvětlil, že ten balzám na duši máme každý
v sobě a záleží na nás, jestli budeme ochotni jej dát. Má však tu
kouzelnou vlastnost, že čím víc jej dáme, tím víc jej máme.

Život šel dál. Otec a syn žili vedle sebe ve stavení jako dva cizí
lidé. Tomáš sice otce respektoval, choval se k němu uctivě, ale to co
cítil k matce, to tam chybělo.

Až se jednoho dne stalo, že onemocněl otec Adam. Tomáš se
rozhodl, že otci pomůže. Překonal rozpaky, které cítil a otce
několikrát objal. Očekával, že se otec začne uzdravovat, ale tomu
bylo stále hůř a hůř.

A tak se Tomáš vydal znovu do hor na známe místo, kde se
poprvé setkal s mudrcem. Když došel na místo, posadil se, přemýšlel
o svém životě a začal v duchu prosit o pomoc. Mudrc se objevil za
krátkou chvíli. Chlapec mu začal s úzkostí v hlase vyprávět, že objetí
asi ztratilo svou kouzelnou moc, protože otec churaví stále víc a víc.

Mudrc se zamyslel a povídá: ,,Podívej se,“ a přitom podal
Tomášovi dalekohled.

Když se mladík podíval dalekohledem, uviděl svůj domov a sám
sebe v okamžiku, kdy objímá svého otce.
S otázkou v očích se otočil na mudrce.
,,Podívej se znovu,“ řekl mudrc.
Chlapec poslechl, a znovu uviděl sám sebe, ale tentokrát
v okamžiku, kdy objímá matku. A najednou vidí, že kolem obou
dvou září takové zvláštní krásné světlo. A i když se od sebe vzdálili,
zářil každý z nich dál.

,,Co to je, to krásné světlo,“ obrátil se mladík na mudrce.
,,Víš, právě tato záře dává objetí jeho léčivou moc. Prostým okem
však není vidět. Objetí to je jen fyzický pohyb, obyčejné gesto, ale
to, co je důležité, je stav tvého srdce v okamžiku objetí. Balzám na
duši můžeš předat objetím, pohlazením nebo jen pohledem do očí.“

,,Co to ale znamená – stav srdce, jaký stav srdce je důležitý?
Prozraď mi to moudrý muži,“ prosí mladík.

,,Ne ne, to musí každý poznat sám,“ odpověděl stařec.
,,Poslouchej své srdce a nauč se myslet srdcem. Dívej se lidem do
očí, protože srdcem a pohledem očí lze vyjádřit víc než pouhými
slovy.“


Příběh je u konce. Každý z nás je ve stejné situaci jako ten Tomáš.
Učíme se poslouchat své srdce, učíme se myslet srdcem.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.