Stránky

sobota 17. ledna 2015

Modrá Alfa podruhé

Po druhé
2.12.2008

Minulý víkend jsem si téměř po roce zase udělala výlet do Prahy na seminář Modré Alfy.
Myslela jsem si že mi to v mém životě zase pomůže, jako ostatně na začátku roku,
když jsem se sama plácala v nejistotě a hloubkách svých depresí.
Mám za sebou totiž docela těžké období  a ještě mě nějaký ten zásadní krok v mém životě čeká.
A tak jsem se rozhodla jet načerpat energii a nějaké to moudro na seminář.
Byla jsem zvědavá, jestli se v mé mysli odehrají stejné a nebo podobné vize jako v lednu.
Byla jsem ale velice překvapená co jsem zde tentokrát v sobě o sobě objevila.
Jel se mnou kamarád Toník, který ještě nemá zkušenosti s 
meditováním a povedlo se mi se domluvit i s kamarádkou Mirkou,
která mám základní seminář stejně jako já za sebou.
Vlastně jsme se my dvě na tom prvním seznámili a dali si na tomhle takové malé rande.
Cesta byla příjemná, ubíhala, večer jsem sice byla velice unavená,
ale zároveň se těšila co mě čeká, jestli i tentokrát bude můj mozek
zahlcen informacemi jako minule.
Po příchodu do školní budovy, jsem se pozdravila s Petrem Velechovským
a poděkovala za odpověď na můj informační mail.
Posadili jsme se s Toníkem a Mirkou pohodlně do křesílek a jali se čerpat staronové informace.
Bylo pro mě překvapením, když jsem se v první meditaci ocitla místo v mé oblíbené
a známé meditační zahradě u dcerky v pokojíku.
Hledala jsem příjemnou jistotu u ní v měkké náruči její postele.
Prohlížela si vše kolem a bylo to takové jiné než ve skutečnosti.
Další šok mi způsobilo setkání s mým Moudrým JÁ.
Napřed se ke mně přes dveře snažila prorvat  podoba známého Santa Clause,
ale jakmile dosednul na točící židli, stala se z něho nafouklá pichlavá ryba,
která mi rozpíchala ruce, když jsem se snažila vzít jí do rukou a komunikovat s ní..
Meditační místnost jsme na pokyny Petra opustili a mě bylo velice divně.
Zašla jsem za ním o přestávce s otázkou co to mělo znamenat.
Odvětil že mám za sebou nelehké období a moje nitro je velice zranitelné a proto to poranění.
Poradil mi abych našla odvahu a do té ryby se koukla.
Při další meditaci, po splnění zadaného úkolu,
jsem si s opatrností vzala zase do rukou tu nafouklou rybu a koukla se co ve svém nitru skrývá.
Ukrývala v sobě strach z opuštění, ze samoty, že mě ti nejbližší co mi zůstali opustí
a já tu na tom světě zůstanu opuštěná.
Po rozluštění tohoto rébusu se Rybička změnila zase na milého usměvavého dědouška Santa Clause.
Bylo to pro mě osvobozující a přitom velice zajímavé téma na přemýšlení.
V průběhu ostatních hodin i během druhého dne se mi už tak moc mimořádného nestalo,
snad jen to že při cestování kamenem (tygřím okem), se mi otevřelo prostředí nádherného chrámu
s dřevěnými lavicemi na modlení a v kytičce, která měla být voděnkou,
jsem viděla nízké stropy světlé jeskyně.
Bylo to prostě jiné než minule.
Vracela jsem se zpátky do normálního života s pocitem,
že jsem pro své nitro a pro lidi kolem mě udělala zase krok dopředu.
Doufám moje Moudré Já bude mít se mnou neustálou trpělivost a bude radit,
jak chápat nejen chování a zvyky ostatních lidí kolem sebe,
ale hlavně moje reakce na to vše co mě ještě v dalším životě čeká.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaší návštěvu a milá slova.