neděle 26. února 2017

Příprava na trhy

U nás doma se rozjela příprava na jarní trhy.
Z manžela se stala pilná včelka a během několika dnů udělal stovku
náhrdelníčků. A já bych se měla dát do výroby mýdel 😊
Půjčila jsem si na měsíc od dcery zrcadlovku, bože to se to zase fotí . . .
Mějte krááásnou neděli.






Na víkend přijel syn a tak jsem mu uvařila,
 to co má rád a co si společně s Honzíkem vymysleli.

brokolicový salát
nádivka ke kuřeti

čtvrtek 23. února 2017

20 let

Dnes je to 20 let, co jsem v porodních bolestech
přivedla na svět svého milovaného syna Vaška.
Při jeho zrození jsem si moc přála, aby z něho
vyrostl dobrý člověk.
Myslím že se to povedlo, je to člověk, který
 i přesto, že se mu v životě objeví, nebo si sám vytvoří, nějaký ten 
karambol, tak to ustojí se ctí. Co bychom chtěli po pohodovém kliďasovi,
kterého, jen tak něco nerozhodí, občas to ale hraničí s flegmatismem :-D
 Těším se na zítřek, budem oslavovat jeho kulatiny a kde jinde, než
v milovaném Krumlově, v milovaném Šneku.
Objednala jsem mu dort s příběhem a dárek z internetu,
 tak snad se bude líbit. 
Mám ho moc ráda, kluka jednoho ušatýho,
ikdyž ho zas tak často nepotkávám. :-D
Do konce mých dní to bude moje dítě, které se narodilo
v den, kdy venku svítilo slunce a jaro ohlašovalo
svůj příchod, byl to nádherný den plný štěstí.

fotka kterou mám na mobilu, Vašek se ségrou Vlaďkou,
moje milované děti
Děkuju za to že Jsi a vybral jsi si právě nás, svoje rodiče.

úterý 21. února 2017

. . .


„Člověk by se měl smát celý svůj život. 
Jestli se dokážete smát v jakékoli situaci,
naučíte se jim čelit - a to vám pomůže dospět.
 Neříkám vám, že nemáte plakat. 
Ve skutečnosti však když se neumíte smát, neumíte ani plakat. 
Smích a pláč jdou ruku v ruce,
 jsou součástí jednoho jevu - autentického bytí v pravdě.“

Osho

čtvrtek 16. února 2017

Můj příběh

Už roky přemýšlím o tom, že o svém životě jednou napíšu knížku,
protože to co jsem do současné doby zažila, užila,nebo přežila
by možná na ten román vydalo.
Vloni Pravý domácí časopis vyhlásil téma měsíce: 
Vztah matky a dcery.
Protože můj vztah s maminkou nebyl jednoduchý,
zkusila jsem přispívající redaktorce poslat svůj příběh.
Vyhrála jsem knížku a příběh byl otisknutý v PDČ.
Tady vám ho předkládám v plném znění k přečtení.
Třeba někdy bude nálada na to, abych svůj příběh rozepsala do detailů.
:-D



 Narodila jsem se mamince, když jí bylo 44 let.
Bohužel jako jedinné nemanželské dítě,
které žilo s nevlastním tatínkem.
Moc jsem ho milovala, za to jaký byl, můj život hodně obohatil.
Vlastní otec (milenec mé matky) se snažil pomáhat v mé výchově a celý můj život se v něm objevoval.
Což mi někdy v zápalu vzteku mamka vyčitala.
Možná tohle všechno předurčilo, jaký bude náš vztah s mamkou.
Mít o generaci starší maminku nebylo nic lehkého
a teď když se blížím do jejího věku, čím dál víc o tom přemýšlím.
Jako dítě jsem její vztah ke mě tak nějak neuvědomovala,
někdy byla vlídná a hodná, někdy přísná máma, která mi občas dala na zadek
a snažila se mi vštípit různé její zvyklosti a řády.
V období puberty a nástupem na školu s internátem, mi ta její,
někdy přehnaná péče a nesmyslná pravidla začali lést na nervy
a chtěla jsem se osamostatnit.
Myslela jsem si, že když se v 18 letech vdám a odejdu z domova, tak se to vyřeší.
Bohužel, nevyřešilo a nepomohlo to.
Ani když se mi narodili děti, mě moje matka nebrala jako samostatně uvažujícího
dospělého člověka,
neustále mě, ač bydlela jinde
a já měla svojí rodinu, za něco kárala a mentorovala.
Po smrti mého nevlastního otce začala být ještě horší.
Žárlila, vyčítala, byla na mě psychicky závislá.
Neuvědomovala si, že i já jsem už matkou 2 dětí a náš život si chci žít podle našich pravidel. Dokázala jsem se jí vzepřít a postavit čelem až ve svých 35 letech,
kdy začala vyčítat mé dceři věci, za které nemohla,
byli to jen bolesti které si v sobě má matka nosila.
Tenkrát jsem vzala dceru,
která v tu dobu kvůli škole u babičky bydlela a odjely jsme společně domů.
Nějaký čas jsem se neozývala, nejezdila na návštěvy.
Bohužel tyto všechny tlaky, které jsme museli s manželem
vydržet způsobili to, že naše manželství nevydrželo a rozvedli jsme se.
Pamatuji se na větu, kterou mi můj bývalý muž řekl :
"Každý další chlap v tvém životě , kterého potkáš, to bude mít o 300% lepší než já,
protože jsi se konečně dokázala vzepřít a být sama sebou."
Postupem času se vše uklidnilo a na sklonku jejího života
mě konečně začala brát jako dospělou a samostatnou ženu.
Přes to všechno, jsem se o ni starala do jejích posledních dní.
Je to 5 let, co odešla, někdy mi ale moc chybí, už třeba jen kvůli tomu,
abych jí mohla ukázat,
že přes všechny ty životní zkoušky, které mi život nadělil, jsem šťastná a spokojená.
Že mám skvělého muže, úžasné děti a krásný a vlídný domov.
Protože si všechny tyhle skutečnosti a zážitky uvědomuji, vzala jsem si ponaučení a
snažím se to neposílat dál.
|Náš vztah s dospělou dcerou je založen na důvěře a přátelství.Víme o sobě, bydlíme od sebe 100 km, ale jsme ve spojení. Když máme chuť, bez výčitek si zavoláme, nebo se sejdeme. Nedávám nevyžádané rady a nesnažím se jí nic vnucovat, jen jí občas od puberty připomínám ,
že si musí umět nést následky svých činů.
Anička Brouky

pondělí 13. února 2017

Krabice vzpomínek

O víkendu jsem se na FB spojila s několika členy mé rodiny,
kteří bydlí na Slovensku. Měla jsem z toho ohromnou radost.
Některé z nich jsem neviděla snad bezmála 20 let???
A tak jsem se rozhodla pátrat po dalších spřízněných duších.
Nutně jsem k tomu potřebovala seznam adres, který kdysi dávno,
 před 25 lety napsal můj tatínek.
A tak dlouho jsem hledala až jsem ho našla ve své krabici 
vzpomínek. Na jejímž dně leží učiněné poklady.
Moje první naušničky,  první ustřižené a jedinné dlouhé vlasy,
texty parodií některých písniček, které jsem složila na
učňáku, smuteční oznámení mého tatínka, jeho divadelní kukátko
a karty, se kterými hráli s mamkou Prší,
kazety mých dětí, které jsem neměla srdce vyhodit,
videokazeta s mou první svatbou, starou už 27let . . .
No prostě moje vzpomínky, některé hřejivé, jiné bolestné,
přesně tak, jako bývá život.
Jsem ráda, že takovou krabici mám.

Můj starodávný památník





Parodie na písničku Zvoník od Matky Boží a fotka tatínka těsně před smrtí


paní učitelku Trnkovou mi vzhledem připomíná milá blogařka Inka Fej :-D


strašně ráda jsem si v zálesákovi listovala



neděle 12. února 2017

Uplynulý týden


domácí jogurty,brusinková marmoška + slunečnicový chléb, cmunda po kaplicku a játrová paštika

V práci tvoření, doma vaření,
venku nekonečná zima.
 Moc se těším na jaro.
Už mi ty ranní mlhy a námraza lezou na nervy.
Pro dobrou náladu jsem nám udělala domácí játrovou paštičku.
Recept zde



moje dveře do dílny v práci

Maya zalezlá v šuplíku na nitě