Respirátor

 Právě mi byl na Blogu smazán příspěvek o tom, jak člověk v téhle prapodivné době

musí přežít a jak je to s ochranou úst náročné.

Ten kdo to nahlásil si asi pomohl a přeju mu jen to dobré, neb 

Karma je zdarma.

Mějte vlídné dny plné květin a slunce.

Česká Kanada

 Dnes jsme se byli s manželem projet naším okolím.

To pro navrácení mého duševního zdraví, mě manžel vyvezl ven. 

Máme rádi tyhle autovandry, jezdit po úzkých silničkách v okolí Strmilova.

Zase nám srdce plakalo, když jsme viděli, jak z hustých

lesů v okolí Lanštejna (a nejen tam) zůstala pohroma.

Obdivovali jsme nádherné statky a taky vzpomínali na 

ostnaté dráty na hranicích.

Jezdívala jsem kolem jako náctiletá, když jsme společně se spolužačkami

jezdily na branné a orientační závody 

a na střelnici do Starého Města pod Lanštejnem.

Jo to byly časy, když jsem se proháněla se vzduchovkou a maskou 

přes rameno a nebo s buzolou a mapou

po okolních lesích.

Teď je z bývalé vojenské posádky Cyklokemp.

Respirátor

 

Ano, takto posledních půl roku trávím minimálně 8h v práci.

S respirátorem na puse jsem se naučila mnoho věcí, dokonce i řídit auto, není to příjemné

je to unavující. Mám svou práci ráda, ale už tak nějak nemůžu.

Poslední měsíce jsou jen o tom, přijít z práce, najíst se, uvařit něco na další den a 

pak jít spát. Po víkendu bez respirátoru jsou první dny trochu očistec.

Jsem astmatik s chronickou rýmou a šíleně mě to vyčerpává.

Těším se na jaro a milovanou zahradu, ta mi vždy z mých trudnomyslných nálad pomohla.

Jsem unavená a smutná, chybí mi přátelé, muzika, sdílení.

Byli dny , kdy jsem musela z hygienických důvodů chodit i takhle:

Ale i přes to všechno jsem VDĚČNÁ.

Vděčná za život, který mám, za místo kde bydlím, za lidi, kteří mě drží nad vodou,

za zdraví a lásku, přátele . . . muziku, která duši pohladí, za slzy, které často tečou a 

odplaví tu bolest.

 Lidičky buďte vděční za to co máte a zkuste si to uvědomit.

Radujte se s každým záchvěvem přicházejícího jara.

Omlouvám se za dnešní příspěvek, ale někdy na mě ta bezmoc padne jak 

deka a nevím si s tím rady. Tak to berte jen jako takový výkřik do tmy.

Zase bude dobře, jak se říká :- D

" Jaký si to uděláš, takový to máš. "

První adventní neděle

 Tak jsem to stihla.

Po krásném pátku a následné sobotě, kterou jsem trávila s mojí dcerou a kamarádkou

Monikou , měla chuť na vlastní drobné tvořeníčko.

Nazdobila jsem okna a domácnost a večer pěkně nasvítila.

to vám je krása, hned se člověku zvedne nálada.

Jsem šťastná za živý oheň v naší domácnosti, který není jen ze svíček.

Máme ho na topení a taky na vaření, mám pocit, že jídlo 

vařené na mém sporáčku má takovou lepší chuť :-D

a je plné živé energie.

Mějte vlídné dny, já se jdu zase vrhnout do pracovního týdne.